Jak jsem vybíral monitor na programování

Po pár letech s 24” Acerem jsem se rozhodl, že je čas trochu vylepšit setup a zkusím se mrknout po něčem na čem bych mohl být o trochu víc produktivnější. Aktuální setup byl Macbook Pro 2014 a 24” Acer s rozlišením 1980×1080.

První co mě napadlo bylo, že čím větší tím určitě lepší a zvládnu na něm spoustu práce. Takže jsem sáhl po Viewsonic VX4380–4K s úhlopříčkou 42,5” a rozlišením 4K. Když jsem si vyzvedával, tak mě překvapila velikost krabice. Je obrovská a málem jsem ji nedostal do auta. Po vybalení a položení monitoru na stůl jsem byl unešen jak parádně vypadá a zpětně můžu říct, že to byl nejhezčí setup co jsem zkoušel. Bohužel hned první zklamání přišlo po zapojení. Můj postarší Macbook nezvládne 4K s 60Hz, ale pouze 30Hz. To je dost zásadní problém, protože 30Hz je neskutečně znát a nedá se moc používat. Rozhodl jsem se tento problém chvilku ignorovat a vyzkouším samotné 4K a uhlopříčku 43”. Je to neuvěřitelný, ale problém tohohle monitoru je, že je už moc velký. Prostě musíte už hodně otáčet hlavu, aby jste viděli všude. Druhým problém je uspořádání oken na ploše. Je to práce a stojí to čas. Pořád jsem přemýšlel co kam dát a jak pořádně plochu využít abych neplýtval místem.

Po těchto starostech a hlavně proto, že se mi nechce kupovat nový Mac kvůli 60Hz na 4K jsem se rozhodl zkusit něco dalšího.

Druhou volbou byl super cool moderní ultrawide. Konkrétně LG 34UM68 s úhlopříčkou 34” a rozlišením 2560×1080. Tady už byla krabice menší a dala se už rozumně odvézt. Po vybalení a instalaci musím uznat, že na stole taky vypadá hodně dobře a ultrawide je rozhodně cool. Hned po zapojení do očí praští rozlišení 2560×1080, které je na takhle velký monitor opravdu malé. Zkusil jsem pracovat, ale taky to moc nešlo. Na monitor se kvůli rozlišení vejdou maximálně dvě okna, takže když jsem měl split screen, tak jsem buď koukal pořád doleva nebo doprava, protože uprostřed byl přechod mezi okny. V případě fullscreenu se neuvěřitelně plýtvá místem.

Tohle tedy taky nebyla správná cesta. Ještě jsem zvažoval LG 34UM88C s větším rozlišením 3440×1440. To už je rozhodně použitelná varianta a na plochu se toho vejde hodně. Ale ve finále jsem stejně bál, že budu pořád jenom koukat doleva a doprava a pořád rovnat okna.

Takže poslední volbou bylo vrátit se k programátorské klasice — dva monitory. Rozhodl jsem se pro 27” Lenovo ThinkVision P27q s QHD 2560×1440. Tenhle kousek jsem vybral z důvodu, že má pivot a tenký rámeček. Takže jeden hlavní monitor mám přímo před sebou a druhý mám vedle na výšku. Už po první instalaci jsem si říkal, že tohle je ono. Rozlišení monitorů je tak akorát, že se tam vejde dost věcí, ale nic není malinkaté. Úhlopříčka 27″ je také ideální a nemusím hlavou hýbat jako na tenise. Výhodou druhého monitoru na výšku je, že je ideální jako pomocný. Na výšku se vejdou dlouhé články, úryvky kódu, code review a vše je krásně vidět bez scrollování. Pořád je dost místa na několik oken příkazové řádky a různých monitoringů.

Obecně je setup monitorů dost individuální záležitost a dočetl jsem se spoustu názorů, ale nic nenahradí osobní zkušenost. To, jestli mi konkrétní monitor bude vyhovovat nebo ne, jsem zjistil po první hodině práce. Monitory jsem si nechal pár dní, abych neudělal ukvapené závěry, ale první dojem byl správný.

Vše jsem nakupoval na Alza.cz a mohu doporučit. Peníze vracejí hned v hotovosti, takže po vrácení původního monitoru je možné ihned vyzvednout nový. Vše jsem řešil v jejich showroomu v Holešovicích kde měli největší výběr.

Btw. není špatné se na ty monitory zajet rovnou podívat a ne je bezhlavě nakupovat jako já a pak je vracet. Kdybych si je nejdříve všechny prohlédl a vybral si na prodejně, tak jsem si možná ušetřil několik cest.

Update 30.12. – po 2 letech jsem dal znovu šanci velkému monitoru

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.